„Víte, jaké zvíře vydrží nejdéle pod lavinou?“
Chvilinku předtím, než paní ředitelka položila tuto otázku čtveřici vysokomýtským žákům literárně-dramatického oboru, vešla do tatranské ZUŠky drobná dívka, kterou přivítala nejen úsměvem, ale i vřelým objetím.
„Je to kuna.“
„Kuna?“ ptali se žáci naší školy nevěřícně, zatímco paní ředitelka svou pravicí stále objímala neznámou dívku.
„Tahle holčička je Kunová. Její tatínek je Kuna a pracuje pro Horskou službu. Není to tak dlouho, co ho zavalila lavina a vydržel pod ní patnáct minut. Zachránil ho potok, do kterého spadl hlavou dolů – přiváděl mu kyslík. Jeho kolegové ho našli právě díky tomu, že byl vzhůru nohama a zahlédli paty jeho lyží. A takhle my tu žijeme.“
Život ve Vysokých Tatrách je jiný. Krásný, plný přírody a jejích nástrah. Jiná je i zdejší ZUŠka, vedená úžasnou paní ředitelkou Silvií Bombarovou Zoričákovou. Škola působí ve čtyřech obcích – Dolním Smokovci, Tatranské Lomnici, Vyšných Hágách a Ždiaru. Mezi jednotlivými pracovišti jsou desítky kilometrů. Pro pedagogy to není jednoduché – denní přesuny a hodiny strávené na cestách. Žáci z celých Tater však mají úžasnou možnost věnovat se umění, ať už jsou z jakéhokoliv jejich koutu.
Mezi lidmi zde vládne vstřícnost. Hory, ve kterých vyrůstali, jakoby je spojovaly. Paní ředitelka nás provedla všemi pobočkami i obcemi a vždy a všude nás vítali s otevřenou náručí. Všichni se znají jménem a mají k sobě blízko.
Tato mobilita byla významná hned z několika pohledů. Zavítat na Slovensko na první pohled nemusí působit tak exoticky jako jiné vzdálené destinace, ale Vysoké Tatry nám nabídly opravdu silný a autentický zážitek ze života lidí na tomto jedinečně krásném a specifickém místě.
Primární cíl mobility byl pro nás zcela nový a dosud neprobádaný. Obvykle bývá zvykem, že žáci cestující za poznáním jsou postaveni před program připravený pedagogy hostitelské školy. Tentokrát tomu bylo jinak. Žáci literárně-dramatického oboru si připravili workshopy pro žáky místní ZUŠ. Pracovali s nejmenšími dětmi ve věku 6–7 let, kde se během workshopů zabývali rozdíly v jazycích a společně vytvářeli pohádkové příběhy. Pro starší děti ve věku 13–14 let byl workshop koncipován na téma divadelní hry Návštěva staré dámy, která je v letošním roce látkou pro tvorbu inscenace žáků, kteří Slovensko navštívili. Velký dík a obdiv patří právě jim – za to, že se role, která byla spíše pedagogická, zhostili naprosto znamenitě.
Moc děkujeme za možnost poznat krásný kraj a vyzkoušet si ve svém studiu něco netradičního.
Na úplný závěr patří poděkování všem, kteří se o nás starali:
- paní ředitelce Silvii Bombarové Zoričákové a její dceři Yvonn – za jejich péči a skvělé jídlo,
- paní učitelce Kristíně Mikové za možnost realizovat workshopy pro její žáky,
- vile Horček a jejím majitelům za úžasné ubytování,
- panu Miroslavu Bombarovi za výborné hamburgery,
- panu Jozefu Ondrejkovi a Ivete Šestákové za skvělý oběd,
- rodině Krasul’ové za výbornou večeři na přenádherném místě,
- panu Františku Hlaváčkovi za další výborný oběd.
Děkujeme vám všem – za seznámení nás s Tatrami, za krásné kulinářské zážitky i za poznání vašeho školství.
Filip Janouch
