Poctou pro naší školu bylo hostit druhou mobilitu projektu AR.AC.N.E. s podtitulem „František Kupka and his work“.
Letadla a autobusy dovezly naše kolegy z Tallinnu (Estonsko), Parabity (Itálie), Sibiu (Rumunsko) a Gaziantepu (Turecko) v neděli 3. března. Učitelé jsme ubytovali do 1-3lůžkových pokojů a jejich žáky přerozdělili mezi milé rodiny našich žáků.
DEN 1 Pondělí ve jménu hlíny, vína, nožů a mnoha schodů.
Představili jsme sebe, pana starostu, naše město. – Představili jsme nejvýznamnějšího českého malíře Františka Kupku. – Inspirováni tvorbou Františka Kupky, pustili jsme se do plošné tvorby s hlínou. – Připravili inspirované lampiony z krabic od vína na středeční večer. – Téměř ani jednou jsme se nepořezali. – Vyslechli trumpetisty na Pražské bráně a celou ji prolezli. – Vyslechli flétnistky v kostele sv. Vavřince a řádně ho prozkoumali. – Vylepšili bílá trika a naši pokožku o UV motivy. – Přivedli M-klub do varu pod tóny Projektu, Dixíku a Didžiny.
DEN 2 Úterý ve jménu dalších nožů, krve, barelů a i těch schodů aneb den pohledem dospívajícího Rumuna Andrease Alfreda Schullera.
Pondělek byl boží, v deset nás sice vyháněli z toho príma klubíku nedaleko školy, ale přece jen jsme se hlasitým dupáním, tleskáním a zpíváním „we will rock you“ (A já, pozn. autora článku, celý nesví pod tíhou textu „we will rock you!“ tedy „převálcujeme vás!“ jsem nejen dospívajícímu Rumunovi, ale i všem ostatním, svolil k prodloužení večerky a znovu zasedl k DJskému pultu) dožádali půl hodiny na víc.
Rána z nás nemohl dospat snad nikdo, a to jsme, alespoň tedy já ne, netušili, co všechno se má stát dnes. Začalo to obrovským barelem. Byl to osmihran. Úkol zněl jasně, prořezejte barel tak, aby jeho osm stěn neslo příběh. Výtvarné dílo v osmi obrazech. Brzy jsme se domluvili, vše načrtli a začali řezat…
V okamžiku krátké disfunkce rozumu, jsem přiložil karton na své stehno a s mým novým kamarádem jsme začali řezat. Podařilo se to, vzalo to i mé oblíbené jeany a kus nohy. Trapas! Tak jsem zatnul zuby. Já statný mládenec z balkánského poloostrova, jež se koupe i v zimě v Černém moři, přeci nemůže začít křičet „auuu!“. Čtyři stehy vše vyřešily a já ještě stihl ten den vyřezávat, teď už jen do kartonu, nikoli do živé tkáně, mé či jiné. Dal jsem si bacha!
Má statečnost byla odpoledne odměněna poznáním nádherného města Litomyšle, kterou vy, Mejťáci, jak si sami říkáte, znáte lépe než já.
DEN 3 Středa ve jménu upeč třeba chleba, postav třeba zeď, žal se po rodině vstřebá, projdi naši školu teď!
Zahraniční studenti, ve středu již zcela seznámeni s Kupkovou tvorbou, vytvořili jím inspirované malby na dřevo, ze kterých posléze tým našich učitelů vytvořil přenádhernou mozaiku před vstupem do sborovny. Tuto mozaiku je možno vidět před sborovnou každý školní den od 12:00 do 18:00 po dobu deseti let.
Navečer jsme se studenty nainstalovali jejich lampiony a barely do prostor historického centra města. Po vidině jejich společné práce, za kterou jim do dnes nesmírně děkujeme, se jejich nová kamarádství ještě prohloubila a celá mobilita se stala jednou velkou mezinárodní rodinou.
DEN 4 Čtvrtek ve jménu Kupků, Kujebáků
Studenti vytvořili plakáty na téma celé mobility, „František Kupka and his work“.
Dvě estonské učitelky se poté při předávání výročních cen města Vysoké Mýto zasekly na záchodu určeném pro vozíčkáře. Za malou chvíli byli však vysvobozeni personálem M-klubu.
DEN 5 Pátek ve jménu smutku a Prahy
Studenti se odloučili od svých rodin. První slzy jsme viděli už okolo sedmé ráno před Základní uměleckou školou ve Vysokém Mýtě. Vysokomýtské rodiny mávaly svým svěřencům z krajů neznámých. Studenti v Praze navštívili Museum Kampa a Centrum současného umění DOX. Další slzy se linou, je čas se rozloučit a odjet do svých domovů.
