Po celosvětové pandemii, kdy se svět na pár měsíců jakoby „zastavil“, výtvarná delegace trpělivě vyčkávala, až nastane uvolnění a italská strana zvolí termín poslední mobility, která uzavře výtvarný projekt ERASMUS AR.AC.N.E. Na tomto projektu aktivně pracovali studenti a pedagogové z České republiky (ZUŠ Vysoké Mýto), Rumunska, Turecka, Estonska a Itálie.
V říjnu mohla naše 13ti členná delegace vycestovat. Avšak proti minulým mobilitám nastala velká změna - roušky se staly součástí našeho života, očkování, potvrzení, dotazníky, formuláře do země / ze země, děti ubytované v hotelu/ne v rodinách, dezinfekce, měření teploty... vše pro naše zdraví a zdraví ostatních. Ani toto nás neodradilo, nezastavilo, a tak se celá česká delegace v sobotu 2. 10. vydala reprezentovat naší republiku do italské Parabity.
Naše první zastavení a noc jsme prožili v přístavním městě Bari, ležící na pobřeží Jaderského moře v jižní Itálii. Město, plné života a italského temperamentu, pro naši mentalitu tolik odlišné. Večer jsme strávili v historické části touláním se nekonečnými uličkami. V neděli jsme zamířili minibusem (velmi příjemné) do města Gallipoli, které bylo místem našeho ubytování a trávení volného času. Město s bohatou historií, kde se nachází aristokratické paláce, barokní kostely. Spletité uličky pak vedou směrem k promenádám, ze kterých je krásný výhled na moře - i koupáníčko bylo. V centru se nachází bezpočet kaváren, barů a restaurací, nabízející místní speciality, které jsme měli možnost, na opulentních večeřích o mnoha chodech, ochutnat.
Hlavní program celé mobility se konal v nedalekém městečku Parabita, kde nám byla k dispozici část Střední výtvarné školy. V aule se konal přivítací ceremoniál se slovy ředitele školy a zástupců města, hudební program Střední hudební školy. Zde se setkaly všechny delegace z Rumunska, Estonska, Čech a Itálie. Turecká delegace se vzhledem k pandemickým opatřením nemohla zúčastnit, a tak prostřednictví m videokonference byla s námi na dálku.
Organizátorem, patronem, srdcem i duší byla nesmírně skromná, schopná, nenápadná žena Dora Romano. Společně se svým týmem učitelů, kolegů vytvořila pro celou mobilitu tvůrčí program, se snahou o zapojení studentů do výtvarného procesu, představila nám kulturu oblasti Salenta a její nádherná, historická městečka – Lecce, Otranto, Gallipoli. Na své si přišly i naše chuťové pohárky návštěvou místních speciálních restaurací, bister či bufet na nádvoří školy.
Celou mobilitu propojovala výtvarná práce studentů a pedagogů, kteří společně ve svých barevných týmech pracovali na vzdušných balónech. Národní barvy našich vlajek se staly součástí designu obrovského balónu. Při čtvrteční, závěrečné ceremonii byly balóny postupně vypouštěny do vzduchu /světa za zvuku/ zpěvu našich národních hymen. Náš červeno – modro – bílý balón, lev, koruna, lidové motivy, lipové květy a naše monumentální hymna…, bylo to dojemné. A potom loučení..., bylo to ještě více dojemné. Všichni studenti i učitelé vytvořili obrovskou rodinu.
