„Pomalo“ je výraz jazyka papiamento, který je domovský karibskému ostrůvku Aruba. Je to výraz pro pohodu, doslova by se toto slovo dalo přeložit jako žádný stres. Když vám toto někdo řekne, myslíte si, že zažít tento výraz je jednoduché, ale opravdu?
Měl jsem tu možnost se o tom přesvědčit sám a to na místě k tomu nejlépe stvořeném. Na samotné Arubě, kde jsem se účastnil týdenního kurzu pro učitele s názvem Boosting teachers’ Resilience, Positive thinking & Problem solving, který byl pořádán v rámci projektu Erasmus+. Proč zrovna na Arubě, skoro 9000 km od Evropy?
Aruba patří ke karibským ostrovům, které spravuje Holandské království. Je to jeden z nejjižnějších ostrovů Karibiku, jen 15 km od pobřeží Jižní Ameriky. Stále je to však vzdálený kousek Evropské unie. Kus země, ve které se mísí několik různých kultur, žije na něm asi 120 tisíc obyvatel, kteří jsou různých ras, národností a vyznání. Všichni zde fungují v neskutečné koexistenci, respektují se, neodsuzují se a ba co víc, převážnou většinu času se usmívají. První nápis na letišti, který spatříte po přistání je: Aruba, welcome to happiness. Kde jinde se tedy učit zažít a hlavně umět prožít „pomalo“.
Filozofií programu Erasmu+ je poznávat nové země, lidi a nové kultury tak, aby to obohatilo život, rozšířilo povědomí a naučilo respektovat odlišné kultury a zvyky v zahraničí. Aruba je pro toto vše ideální místo, naprosto odlišné od Evropy, kterou dobře známe, a přitom její součást. Celý kurz, kterého se účastnilo 65 učitelů z různých evropských zemí a 9 místních pedagogů, reflektoval všechny tyto výše zmíněné subjekty. Pod vedením chorvatského lektora Daria Čaljkušíće, který vystudoval psychologii ve Spojených státech a lektorsky působí po celém světě, jsme se v rámci všech lekcí komplexně učili jednu důležitou věc, být učitelem 21. století. Já sám jsem si mohl uvědomit jak školství, postoje učitelů a samotná výuka zaostala za ostatním vývojem civilizace v posledním století a jak moc to není dobře.
Během týdne jsem se v jednotlivých lekcích, které se konaly výhradně projektovou formou výuky, seznamoval jak se tomuto problému postavit. Jak nesměřovat a dbát stále na minulosti, jak být pevnýma nohama v přítomnosti a jak se s opatrností dotýkat budoucnosti. Naučit se nesoudit ostatní kolem sebe, ale naopak je umět přijímat se vším stejným i odlišným. Abychom toto vše mohli přenést na naše žáky, kolegy, musíme s tím být sžití my sami. Tento proces nejde bez hlubokého pochopení sebe sama, sebedůvěře v sebe sama a kritického pohledu na sebe samotné. Každý den se nám otevíraly oči a občas i se zděšením jsem si uvědomil, jak se některé věci se dělají špatně, jak je já sám dělám špatně. Optimismus mi do žil vhání postoje ostatních kolegů, ze zemí, kde již se školství opravdu přibližuje 21. století, ale i ze zemí bývalého socialistického bloku, kde to sice drhne, avšak učitelé se chtějí posunout dál, mohu-li tak soudit ze vzorku kolegů, které jsem na kurzu mohl potkat.
Hlavní poznatek, který jsem si mohl přinést, je velmi blízký „pomalo“. Být trpělivý, nestresovat sebe sama, natož své okolí, kolegy, žáky. Umět být vnímavý, neodsuzovat, tolerovat a být vždy nápomocný druhým. Umět si užít života, dělat dobře a milovat sebe sama a naučit se přijímat vše, včetně negativních věcí v životě, s pozitivním pohledem. Zkrátka umět prožít „pomalo“. Proces to není jednoduchý, nezmění se vše lusknutím prstu, ale jde toho dosáhnout pomalu, zvolna a hlavně s chutí chtít změnu, nebát se změny a stále se posouvat dál.
Samozřejmě v rámci pobytu jsem měl možnost poznat krásy ostrova, nádherné přírodní scenérie, krásná města a místní lidi. Ti se většinou usmívají, zdraví cizí na ulici a tím sobě a ostatním zpříjemňují dny. Vždyť jen milý úsměv a pozdravení dokáže udělat den hezčí. Celý ostrov hraje pestrými barvami, od oblečení lidí, ulic, domů až po azurové odstíny moře, bílé písčité pláže, lávové kameny a nebeské barevné divadlo při východu a západu slunce.
Velkým zážitkem byl pro mne a mé kolegy z kurzu místní karneval. Týden oslav nezávislosti od Holandska začínal právě v prvním dni našeho kurzu velkolepým světelným průvodem v nočních hodinách. (Aruba sice patří pod korunu, ale má vlastní vládu, parlament a je ekonomicky nezávislá.) Zažít karnevalový průvod, stovky lidí v barevných kostýmech, desítky alegorických aut od kamiónů s živými muzikanty po barevně dekorované a nasvícené přívěsy byl neopakovatelný zážitek. V průvodu jsem viděl lidi, kteří tancovali na ohnivé latinské rytmy, různého věku, hubené silné, všech ras, ale s výrazem štěstí ve tvářích. Ulice lemovaly tisíce diváků, kteří si vše užívali, piknikovali na ulici dlouhé hodiny před samým průvodem, zdravili se, objímali a smáli se na sebe, včetně místních policistů, kteří dohlíželi na bezpečný průběh akce. Vidět policisty, kteří se usmívají, přijdou si podat ruce či obejmout známe a vše řeší s klidem a pohodou, to je obrázek, který se u nás doma jen velmi těžko najde.
Jsem velmi vděčný vedení školy, díky kterému jsem se mohl účastnit tohoto kurzu Erasmus+. Opět jsem si otevřel oči, mysl a přivezl si kromě naprosto dobitých baterek pozitivity spousty podmětů k přemýšlení, jak lépe být učitelem 21. století a hlavně umět „pomalo“.
David Lukáš
