Noemi Jirečková 24. července 1874 - 14. února 1963
Uběhlo dlouhých 60 let od smrti vysokomýtské klavírní virtuosky Noemi Jirečkové.
Dovolte nám na tuto významnou ženu zavzpomínat skrze článek Emmy Saxové, který napsala u příležitosti koncertu k 80. narozeninám Noemi Jirečkové.
Obecenstvo povstalo, obrátilo se směrem k oslavenkyni a dlouho trvajícím potleskem ji vzdalo svůj hold. … Koncert zakončil pěvecký spolek Otakar Slavnostním zpěvem Ant. Dvořáka. Jeho závěrečná slova „Buď dlouho živ a zdráv“ tlumočila jistě city a přání všeho obecenstva přítomné sl. N. Jirečkové.
Vyvrcholením celého koncertu a překvapení nastalo, když sl. N. Jirečková na přání p. řed. J. Böhma a pana prim. MUDra. Boh. Davida doprovázena p. arch. J. Hoškem se odebrala na podium, aby zahrála. Nadšení obecenstva neznalo míry a obecenstvo ztichlo teprve když stařičká umělkyně oslovila obecenstvo:
„Z vděčnosti Vám všem zahraji, neboť hudbou povím více nežli slovy.“
A do úplného ticha přeplněného sálu, zazněly první mohutné tóny a akordy slavné Beethovenovy sonaty Appassionaty, … Osmdesátiletá droboučká stařenka hraje půlhodinové takřka Beethovenovo dílo jedno z největších v klav. Literatuře s naprosto neomylnou pamětí a technikou, rukama, do nichž stáří a nemoc vtisklo podobu zlovatých větví stromu. Naprosté prožití díla do posledního záchvěvu, ponoření, ba něco jako extase dýše ze zjevu i výkonu sl. N. Jirečkové. Sama sotva viditelná za velikým křídlem rozehrává klavír do šíře téměř orchestrální spíše silou svého ducha než svých křehkých tělesných sil. Dohrála…
Cítíme s básníkem J. Seifertem a jeho veršem „A křídla geniova buší tu do ticha.“
Sálem to duní, lidé vstávají a vzdávají tak hold velkému a čistému umění. Je vidět rozzářené, nadšené obličeje, i obličeje zalité slzami. Mohutný potlesk zní jako poděkování velké umělkyni. Ta se uklání, usmívá se na všechny strany, šedivé vlasy jí září kolem obličeje. … Nikdo neodchází do šaten, nikdo domů. Po obou stranách širokého schodiště se tvoří zástup, špalír z 1. poschodí až dolu na ulici k autu. Středem tohoto nadšeného obecenstva, které stále ještě děkuje potleskem, ubírá se sl. Noemi Jirečková se svými přáteli. Není pamětníka, že by se, kdy kterému ve V. Mýtě hrajícímu umělci dostalo tak krásného, spontánního poděkování a doprovodu, jakého se dostalo toho večera sl. Noemi Jirečkové.
K uctění památky Noemi Jirečkové jsme se rozhodli v tomto roce pro Vás - žáky, rodiče, prarodiče, přátele - pořádat pravidelné besídky pod jednotným názvem Večírek s Noemi.
První takový večírek proběhl 28. února za přítomnosti žáků hudebního a divadelního oboru.
Na úplný závěr nám dovolte ještě jednou zavzpomínat, nyní skrze verše Seifertovy věnované Noemi Jirečkové.
Jaroslav Seifert - Na vinicích
Tu a tam zbytek révy
jak tvrdý, černý kloub,
však plevel bez úlevy
jej tiskne k zemi hloub.
Už mnohý ani neví,
že hrozen zrál tu kdys.
Však z jara ptačí zpěvy
probudí sladkost míz.
A blizoučko je Mýto
s pyšnými věžemi.
Bylo mi ale líto
té révy při zemi;
když vyrazila plaše
list ihned třísnil rez.
_ _ _
Slyšel jsem ruce Vaše,
když padly do kláves.
A všechno, co zde spalo,
probudilo se v ráz.
I květin bylo málo,
ač všechno kvetlo zas.
A nástroj dlouho spící
duní jak duníval.
Na cestě pod vinicí
muž, který šel, teď stál.
Tu tvář mám před očima,
ach, Bože, vždyť ho znám.
A klavír, který hřímá,
už tichne. Muž jde k Vám.
Poznal jsem neznámého
po chůzi, po šatu.
Právě jste hrála jeho
Měsíční sonátu.
Dvé unavených dlaní
Kleslo Vám do klína.
Však ten, jenž k Vám se skláním,
náruč svou rozpíná.
Na čelo beze slova
zlíbat Vás pospíchá.
_ _ _
A křídla geniova
buší tu do ticha.
Poděkování patří všem vystupujícím a návštěvníkům.
Brzy na viděnou na dalších Večírcích s Noemi (22. března., 5. a 18. dubna., 4., 16. a 31. května a 13. června).
Filip Janouch
