„Opravdu nic, zhola nic výjimečného se nedělo v ten podzimní den 1. října 1945. S vysloužilou studentskou aktovkou pod paží a se srdcem stísněným jsem se ubírala do Jungmannových sadů do budovy městské školy, kde pan ředitel Klíma s panem Josefem Čermákem vyjednali používání několika tříd pro odpolední vyučování. Tak jsme začali tiše, skromně, bez praporů a zahajovacích projevů. Jen pestré barvy podzimu okrášlily jako barevná kulisa mou první cestu do školy a čiperný vítr se proháněl víc, než kdy jindy, malebnými branami města Otakarova.
Zápis do hudební školy oznamovaly občanstvu pravděpodobně plakáty na nároží, na to už si přesně nepamatuji. Zato fotograficky věrně zachytila a uchovala moje paměť hlouček mých prvních dvaceti šesti žáků, jak je pan ředitel Klíma shromáždil v přízemní rohové třídě směrem k silnici. Hlavičky tmavé i plavé, oči udivené, zmatené, zvědavé, nedočkavé. Nestejného věku. Děti docela malé, sedmileté a za nimi několik žákyň, které už odložily dětské střevíčky. Později jsme zjistila, že nejstarší ze žákyň, hnědovlasá, jemná Růženka, byla pouze o šest roků mladší než já, její nastávající učitelka. Pan ředitel mě představil dětem i rodičům, já sebrala všechnu svou kuráž a sestavila svůj první rozvrh hodin.“
Tak vzpomíná na první školní den Emma Saxová, která Městské hudební škole, Základní hudební škole, Lidové škole umění a Základní umělecké škole zasvětila celý svůj život a učila na ní dlouhých 54 let.
Právě její vzpomínky mne přivedly k nápadu vyprávět o naší škole. Krátký dokument mapuje její vývoj v průběhu let a připomíná základní milníky, které školu formovaly – ať už správným směrem, či nikoli. Slova Emmy Saxové jsme vložili do úst naší milé kolegyně Emy Komárkové, druhým vypravěčem se stal Jiří Vedral, který do mluvené podoby přenesl například texty Ilji Hurníka nebo Otakara Klímy. Velké díky oběma.
Samotné uvedení dokumentu, na kterém se kamerou a střihem podílel náš absolvent Antonín Zerzán, se stalo úvodem slavnostního absolventského koncertu.
Ale vraťme se na začátek slavnostního dne. Ten odstartoval krátce po 16. hodině ve druhém patře bývalé budovy Sodomkova muzea vernisáží absolventů výtvarného oboru, jejíž přípravy se ujala kolegyně Šárka Müllerová.
Představovaná kolekce výtvarných děl nabízí pohled na různorodost oborů, v nichž se bývalí žáci školy dnes uplatňují. Expozice zahrnuje realizace architektů, designérů, fotografů a sochařů, stejně jako práce ilustrátorů, filmových režisérů a kurátorů. Významnou linii tvoří také pedagogický a metodický přínos absolventů působících jako lektoři a učitelé výtvarného umění.
Na výstavě můžete vidět díla autorů: Bereniky Syrové, Radky Částková, Laury Flídrové, Šimona Škrabala, Aleše Valtra, Sabiny Ježkové, Lenky Novotné, Veroniky Němcové, Kristýny Hronové a Alžběty Ivančenkové, která jsou ke zhlédnutí do 29. března 2026.
Po vernisáži se program přesunul do Šemberova divadla na slavnostní absolventský koncert, který začal již zmíněným dokumentem, který živě uzavřela školní kapela Projekt V autorskou tvorbou žáka Jakuba Tošovského. Po úvodním slovu paní ředitelky Ivy Vrátilové a bratrů Františka a Jana Jiraských, druhý z bratrů zahájil koncert absolventů.
Během večera se krom pana profesora Jana Jiraského představili Marta Kratochvílová v duu s Janem Čižmářem, Marie Balcarová, Adéla Vrátilová v doprovodu Silvie Ježkové, Ondřej Nešpor a kapela Four in Van hudebníků Anežky a Ladislava Benešových, Markéty Mužátkové, Ondřeje Jiskry a Lukáše Doležala.
Koncert představil bývalé žáky hudebního oboru, kteří dnes působí jako aktivní interpreti, pedagogové a tvůrci na české i mezinárodní hudební scéně. Program nabízí pestrý průřez hudebními žánry i interpretačními přístupy — od klasické hudby přes komorní projekty až po autorskou tvorbu.
Děkujeme.
Filip Janouch
Video reportáž: Radek Štěpán
Fotografie: Ivan Krejza
