Dnes v odpoledních hodinách jsem měla nádherný, ba přímo fascinující zážitek. Navštívila jsem totiž vernisáž Malých výtvarníků v prostorách, kde se nejvíce setkávám s hudbou. Umění zde sálalo téměř z každého koutu koncertního sálu. Jedinou malou klavírní umělkyní byla toho odpoledne Maruška, která slavnostní okamžiky zahájení výstavy zastoupené nejmladšími umělci ve věku 4–6 let doprovodila klavírními tóny. Pak se plynule přesunula ke svým kamarádům a mohlo se zahájit.
Tou velmi důležitou mentorkou a průvodkyní do světa výtvarných technik je neuvěřitelně empatická paní učitelka Šárka Müllerová, která se momentálně věnuje především svým malým dětem doma. I přesto se v září 2025 rozhodla, že rozšíří "výtvarnickou rodinu ZUŠkovou" o generaci dětí pro nás ještě neprobádanou ve světě barev. Jsou ve společné práci teprve na začátku, ale co již dokázali spolu vytvořit... to byste koukali. Bylo to překrásné, vlastně nemám slov, došla mi přesně v momentě, kdy jsem se ocitla hned vedle těch malinkatých, ale vlastně už hrozně "velikých" dětí, které nás všechny opakovaně nechávají v údivu nad svojí kreativitou a tvořivostí, kterou v sobě nosí každý jeden z nich. Otevřely svá srdce velkému světu, který je neuchopitelný, ale opravdový.
Madlenko, Tinko, Viktorko, Davídku, Maruško, Sašenko, Štěpánku a Eliško,
děkuji za Vaši schopnost "obejmout".
Iva V.
