V neděli 7. dubna se vydala skupina dvanácti žáků a šesti učitelů ZUŠ Vysoké Mýto na cestu do Vysokých Tater. Začínala nám další mobilita Erasmus+, jejíž cílem byla návštěva Základní umělecké školy v Tatranskej Lomnici. Letos je tomu 50 let, kdy naše zuška, vlastně tehdy ještě liduška, navázala spolupráci právě s touto školou.
Choceň - Olomouc - Poprad Tatry - Pod Lesom byl cestovní plán naší výpravy. Po osmé hodině ráno jsme se tedy ve složení David Lukáš (vedoucí výpravy), Veronika Lisičanová (strážkyně kasy), Monika Jakoubková, Kateřina Truhlářová (animátorky zájezdu), 8 žáků výtvarného a 4 žáci hudebního oddělen sešli na choceňském nádražíí. Z Pardubic měl naše místa ve vlaku střežit kolega Jakub Jedlinský se svým akordeonem a v České Třebové čekal poslední člen skupiny, Zdeněk Hejzlar (mistr tance).
Dobrodružství tedy mohlo začít. Nečekaně začalo ještě dříve, než jsme nasedli do vlaku na Olomouc, tedy vlastně…
Sled několika mimořádností na trati způsobil, že jsme po 3 hodinách cesty na Olomouc opět projížděli Chocní. V tu dobu jsme ale již seděli v našem žlutém vlaku do Popradu, a tak nám těch 135 minut zpoždění nepřišlo tak strašné.
Kolega Hejzlar prokázal svoji statečnost a sám se dopravil až do Olomouce. Nádraží hanácké metropole se mu nečekaně stalo útočištěm na celé dopoledne, však s hlavou vztyčenou se jej vydal lépe poznat a prozkoumat, aby si našel místo, kde čekání na náš vlak nebude tak smutné. Těch pár hodin navíc uteklo jako voda a náš taneční mistr, lehce unaven všemi těmi zážitky, k nám šťastně přistoupil a výprava byla kompletní.
Cestou do Popradu nás již žádná mimořádnost nepostihla. O dvě hodiny déle než bylo plánováno, jsme šťastně vystoupili z vlaku a mohli jsme se začít kochat majestátním atlasem tatranských štítů. Na nádraží nás s úsměvem přivítala paní zástupkyně lomnické ZUŠ Ivana Gregová. Po krátkém přivítání nás posadila na „električku“ do malebného městečka Pod Lesom, kde jsme po celý týden měli asyl v útulných apartmánech. Na tamní stanici jsme byli uvítání usměvavou paní ředitelkou Silvií Bombarovou Zorčiakovou a výtvarničkou Luciou Roth.
Po rychlém ubytování vyrazila celá skupina v doprovodu slovenských přátel na halušky do místní koliby. Zde jsme již věděli, že staré přátelství našich dvou škol zažívá renesanci.
V pondělí dopoledne, po bohatých raňajkách v prostorách pobočky lomnické školy v naší dědině, které nám následně po celý týden ochotně připravoval tým obětavých a milých učitelů ZUŠ a ochotných rodičů, jsme mohli oficiálně zahájit nabitý týdenní program. Stalo se tak již v Tatranskej Lomnici. Je nutné zmínit fakt, že Základní umělecká škola Tatranská Lomnica se skládá z několika detašovaných pracovišť, rozesetých po okolních městečkách a vískách.
Přátelské uvítání paní ředitelkou, hudební produkce žáků a předání darů jen potvrzovaly přátelství, které jsme se naší mobilitou jali po půlstoletí obnovit. Následovala krátká prohlídka malebného města a oběd. Odpoledne jsme se již rozdělili na dvě skupiny. Výtvarníci odjeli na pobočku Pod Lesom, spolu s kolegou Hejzlarem na svoje první výtvarné a taneční aktivity. Menší, hudební skupina pod vedením Jakuba Jedlinského zůstala v Lomnici. Pan učitel Jedlinský zde vedl workshop hudební improvizace a naši studenti spolu se slovenskými kamarády začali nacvičovat společný program na čtvrteční koncert. V podvečer jsme se všichni opět sešli na ubytovaní a společně s několika slovenskými přáteli jsme povečeřeli v skvělé pizzerii nedaleko Starého Smokovce.
Celý týden jsme využívali k přesouvání se z místa na místo místní malebnou úzkokolejku, prostě „električku“. Funguje jako taková tramvaj, která nejrychleji spojuje rozeseté vísky Vysokých Tater.
Náplní úterního dne byla návštěva další z poboček lomnické zušky, tentokrát v kouzelné vesničce Ždiar, která se nachází asi 30 km od našeho domovského městečka. Čtyřicetiminutová cesta autobusem na nás odměnila okouzlujícími výhledy. Krátkou procházkou jsme se přemístili do tamní galerie, kde jsme mohli obdivovat nádherné exponáty ze skla místního umělce Jána Zoričáka. Po obědě nás čekalo vřelé přijetí na ždiárské základní škole, v jejíž prostorách se nachází i elokované pracoviště ZUŠ.
Nevšedním zážitkem byla i návštěva muzea ve Ždiárském domě. Zde jsme se seznámily s historií života místních obyvatel „goralů“. Jako překvapení a zlatý hřeb celého dne byla svatba našich dvou žáků v lidových goralských kostýmech. „Svatého sobáša“ se ujal v roli a v kostýmu goralského faráře vedoucí výpravy David Lukáš, který svou skvostnou slovenštinou, o které neměli ani místní představy, oddal šťastné novomanžele Báru a Ondru.
Na středeční den si naši slovenští přátelé připravili test naší fyzičky. Ze Starého Smokovce jsme strmou procházkou vystoupali na Hreběnok, kde jsme shlédli expozici ledových soch. Poté jsme pokračovali k nádherným Studenovským vodopádům a vystoupali až na Rainerovu chatu s nadmořskou výškou 1301 m. Celou dobu naší malé túry jsme vstřebávaly čarovné krásy tatranské přírody a lokali jsme svěží „tatranský vzdúšník“.
Po návratu jsme navštívily výuku tanečního oboru v budově školy Pod Lesom, kde náš taneční mistr Zdeněk mohl porovnat styl výuky, dovednost žáků a kvalitu učitelů. Hudebníci pod vedením kolegy Jedlinského zkoušeli svoje vystoupení.
Čtvrteční den byl celý věnován slavnostnímu podvečernímu koncertu a vernisáži výstavy tvorby našich žáků. Výtvarnici celý den pracovali na svých dílech, kde převáděli krásu tatranských hor na papír pomocí různých technik a muzikanti poctivě nacvičovali svůj program. Vše vyvrcholilo slavnostním koncertem, na kterém vystoupili žáci ZUŠ Tatranská Lomnice a ZUŠ Vysoké Mýto. Vrcholem celého koncertu bylo vystoupení orchestru sestaveného z žáků obou škol. Po celou dobu koncertu byly v sále vystaveny obrazy našich výtvarníků. Některé z nich budou dokonce zdobit interiéry místních restaurací a kaváren.
Páteční den byl již ve znamení loučení, neboť náš milý kolega Kuba a flétnistka Anička nás museli opustit o den dříve díky svým dalším uměleckým aktivitám. Jejich odjezdem posmutnělá zbylá část výpravy se vydala rozptýlit chmury pomocí krás přírody. Štrbské pleso nezklamalo a pomohlo nám zahnat stesk po našich odjetých kamarádech. Cestou ze Štrbského plesa jsme se ještě zastavili v Tatranskej Poliance, v galerii Poliankovo. Zde na nás čekala nádherná interaktivní expozice o Zemi, galerie pohyblivých obrazů využívající multimediálních prostředků a expozice v provizorním planetáriu o kosmických satelitech.
Poslední společná večere, dojemné loučení s novými přáteli a poslední noc v Tatrách. Ráno na osmou na „električku“ a hurá domů, tentokráte již bez zpoždění.
Celý týden mobility Erasmus+ byl výjimečným zážitkem. Po celý týden se nad Tatrou ani jednou nezablýsklo, ba naopak nás provázelo letní počasí, které ani místní nepamatují. Slunce do duše nám vkládali naši noví slovenští přátelé. Celý kolektiv pedagogů Základní umělecké školy v Tatranskej Lomnici v čele s jejich neskutečnou paní ředitelkou Silvií nám poskytoval nadstandardní servis. Naši žáci měli možnost seznámit se s místní kulturou. Troufám si tvrdit, že všichni ti úžasní mladí lidé Zina Braiková, Jolana Chládková, Andrea Pavlíčková, Michaela Kmenová, Adéla Horáková, Anna Salášková, Patricie Vítková, Barbora Bejblíková, Jiří Salášek, Jakub Maršík, David Trnka a Ondřej Nešpor odjížděli plni skvělých zážitků, dojmů a hlavně poznáních. Poznáních, které jsou smyslem celého programu Erasmus+. Poznání jiné kultury, seznámení se s novými přáteli a porovnání svých dovedností s vrstevníky v zahraničí a objevení nových směrů ve své činnosti. Pochopení cizího, tolerance jiných kultur. V našem případě i připomenutí si blízkosti a přátelství Čechů a Slováků.
Rád bych na závěr poděkoval výše zmíněným studentům, kteří po celou dobu reprezentovali naší školu na jedničku s hvězdičkou. Prokázali kromě svých skvělých uměleckých talentů i smysl pro zodpovědnost a kolektivního ducha. Velký dík patří také kolegům Monice, Katce, Veronice, Jakubovi a Zdeňkovi za jejich skvělou pedagogickou práci, která mnohdy byla nad rámec standardních povinností, úžasný přístup k mobilitě Erasmus+ a hlavně za jejich společnost, která celé mobilitě dávala punc naprosto výjimečného času stráveného ve stínu tatranských hor. Celá tato mobilita by nemohla proběhnout bez náročné a skvělé přípravy Filipa Janoucha, tvůrce myšlenky celé této akce, který bohužel nemohl odjet a jehož jsem na poslední chvíli musel zastoupit. V neposlední řadě velké díky paní ředitelce Ivě Vrátilové, za její práci, za možnost být součástí projektu Erasmus+ a za důvěru, s kterou nás odvážně vysílá reprezentovat naši ZUŠ a město.
David Lukáš
