Noemi Jirečková ~ 29. července 1874 Vídeň – 13. února 1963 Vinice, Vysoké Mýto
Bylo ctí zavzpomínat na tak významnou osobnost, kterou byla Noemi Jirečková - česká klavírista, ve své době jedna z předních světových interpretek díla Beethovenova.
Vysoké Mýto v červenci 1954
"V zelenavých lukách nedaleko Vysokého Mýta je ztracena vila „Na vinici“. Obklopuje ji bujná, zdivočená zahrada, rozeběhlá do svahu, bohatě rozzeleněná a rozkvetlá. Vila připomíná tak trochu ruskou daču. Deště, květy a mrazy desítiletí nechaly na ní stopy. V předu na jejím štítě je umístěn erb rytíře Hermenegilda Jirečka ze Samokova, synka z kovářské rodiny ve Vysokém Mýtě, spisovatele a historiografa, významného znalce slovanského práva. Do poslední chvíle zůstal věren rodnému městu, v jehož dohledu si toto letní sídlo vybudoval a v němž dosud bydlí jeho dcery.
Přicházíte-li častěji do těchto míst, téměř vždy vás uvítá zvuk klavíru s bohatými akordy Beethovenovými. Když se zaposloucháte, uslyšíte Beethovena, hraného rozhodnou silnou rukou a bohatým uměleckým srdcem, skladby, jenž čas neublížil na kráse, naopak, které jako by uzrály do plné bohatosti tónů a do pozoruhodné hloubky citové náplně. Řekli byste, že to hraje mladý umělec se vší silou svého fysického Já a se vší vroucností a žhavostí mladého srdce. Ale mýlili byste se. Nahlédnete-li, oknem, sotva uvidíte hrající za klavírem. Po nerudovsku řečeno, takřka svázaná v uzlíčku sedí za klavírem stará slečna. Letos koncem července jí bylo osmdesát let.
Slečna Noemi Jirečková se v mladých letech vášnivě věnovala klavíru. Byla velikou nadějí i hvězdou českého klavírního umění. Její předurčení k hudbě bylo rodového původu se strany matky, která dceru odchovala v krásném, vroucím a vášnivém zpěvu. Byla svěřena nejlepším tehdejším pedagogům, vídeňskému profesoru Hans Schmittovi a poslednímu Lisztovu žáku Bernhardu Stavenhagenovi ve Výmaru, …
Veřejně začala vystupovat ve dvanácti letech a od té doby nechyběla na koncertech s předními světovými umělci: zpěvačka Alice Barbi, pěvec Gustav Walter, celista Girardi a mnoho jiných. Absolvovala také vlastní koncerty po hlavních městech tehdejšího Rakousko – Uherska a Německa. Nechyběla téměř na žádných dobročinných večerech, jež pořádala naše menšina ve Vídni nebo Ústřední matice školská v Praze pro chudé děti českých horníků a dělníků ve zněmčelém území.
… Vysoké Mýto ji naposledy slyšelo v několika koncertech v létě 1903 až 1906, jež umělkyně pořádala s vysokomýtským hudebním skladatelem a pedagogem řed. Josefem Böhmem.
Obrovský duševní vypjetí zapůsobilo neblaze na křehké tělo umělkyně, která byla donucena navždy se vzdát veřejné činnosti. Toto odmlčení bylo tehdy velikou ztrátou pro české klavírní umění, kterou nahradily teprve nové generace pianistů.
…
Veliká láska k přírodě, síla uměleckého cítění a vášnivá oddanost ke klavíru dopřály nám, abychom ještě dnes slyšeli Beethovena, kterého v její interpretaci poslouchávali nejlepší hudebníci odborníci a umělci.
Vážíme si toho nesmírně a skláníme se v obdivu, nadšení, úctě a lásce před jejím umění.
Vám, drahá umělkyně, tiskneme za tu Bohem požehnanou krásu poslechu ruce a přejeme z celého srdce, aby Vám Bůh dlouho dopřál hojnost životní pohody a plné tvůrčí síle."
Osmdesát let klavírní umělkyně Noemi Jirečkové, Podle rozhlasového pásma Dr. Jana Weniga, vysílaného u příležitosti 80. narozenin umělkyně a z veřejných projevů Dr. Boh. Šicha, koncertního mistra Pražského rozhlasu, uspořádal Jaroslav Hošek
Z kroniky školy (zapsala Emma Saxová u příležitosti koncertu k 80. narozeninám Noemi Jirečkové) 1954
"Obecenstvo povstalo, obrátilo se směrem k oslavenkyni a dlouhotrvajícím potleskem ji vzdalo svůj hold. … Koncert zakončil pěvecký spolek Otakar Slavnostním zpěvem Ant. Dvořáka. Jeho závěrečná slova „Buď dlouho živ a zdráv“ tlumočila jistě city a přání všeho obecenstva přítomné sl. N. Jirečkové.
Vyvrcholením celého koncertu a překvapení nastalo, když sl. N. Jirečková na přání p. řed. J. Boehma a pana prim. MUDra. Boh. Davida doprovázena p. arch. J. Hoškem se odebrala na podium, aby zahrála. Nadšení obecenstva neznalo míry a obecenstvo ztichlo teprve když stařičká umělkyně oslovila obecenstvo: „Z vděčnosti Vám všem zahraji, neboť hudbou povím více nežli slovy.“ A do úplného ticha přeplněného sálu, zazněly první mohutné tóny a akordy slavné Beethovenovy sonaty Appassionaty, … Osmdesátiletá droboučká stařenka hraje půlhodinové takřka Beethovenovo dílo jedno z největších v klav. Literatuře s naprosto neomylnou pamětí a technikou, rukama, do nichž stáří a nemoc vtisklo podobu zlovatých větví stromu. Naprosté prožití díla do posledního záchvěvu, ponoření, ba něco jako extase dýše ze zjevu i výkonu sl. N. Jirečkové. Sama sotva viditelná za velikým křídlem rozehrává klavír do šíře téměř orchestrální spíše silou svého ducha než svých křehkých tělesných sil. Dohrála… Cítíme s básníkem J. Saifertem a jeho veršem „A křídla geniova buší tu do ticha.“
Sálem to duní, lidé vstávají a vzdávají tak hold velkému a čistému umění. Je vidět rozzářené, nadšené obličeje, i obličeje zalité slzami. Mohutný potlesk zní jako poděkování velké umělkyni. Ta se uklání, usmívá se na všechny strany, šedivé vlasy jí září kolem obličeje. … Nikdo neodchází do šaten, nikdo domů. Po obou stranách širokého schodiště se tvoří zástup, špalír z 1. poschodí až dolu na ulici k autu. Středem tohoto nadšeného obecenstva, které stále ještě děkuje potleskem, ubírá se sl. Noemi Jirečková se svými přáteli. Není pamětníka, že by se, kdy kterému ve V. Mýtě hrajícímu umělci dostalo tak krásného, spontánního poděkování a doprovodu, jakého se dostalo toho večera sl. Noemi Jirečkové."
Kronika školy (zapsala Emma Saxová)
Jaroslav Seifert
Na vinicích
Tu a tam zbytek révy
jak tvrdý, černý kloub,
však plevel bez úlevy
jej tiskne k zemi hloub.
Už mnohý ani neví,
že hrozen zrál tu kdys.
Však z jara ptačí zpěvy
probudí sladkost míz.
A blizoučko je Mýto
s pyšnými věžemi.
Bylo mi ale líto
té révy při zemi;
když vyrazila plaše
list ihned třísnil rez.
_ _ _
Slyšel jsem ruce Vaše,
když padly do kláves.
A všechno, co zde spalo,
probudilo se v ráz.
I květin bylo málo,
ač všechno kvetlo zas.
A nástroj dlouho spící
duní jak duníval.
Na cestě pod vinicí
muž, který šel, teď stál.
Tu tvář mám před očima,
ach, Bože, vždyť ho znám.
A klavír, který hřímá,
už tichne. Muž jde k Vám.
Poznal jsem neznámého
po chůzi, po šatu.
Právě jste hrála jeho
Měsíční sonatu.
Dvé unavených dlaní
Kleslo Vám do klína.
Však ten, jenž k Vám se skláním,
náruč svou rozpíná.
Na čelo beze slova
zlíbat Vás pospíchá.
_ _ _
A křídla geniova
buší tu do ticha.
Regionální muzeum Vysoké Mýto
Děkujeme Marcu Smaili ze španělské konzervatoře v Alicante za krásný nevšední kytarový zážitek.
Děkujeme manželům Lucii a Vojtěchu Barcalovým za jejich přednášku.
Foto: Ivan Krejza
